Má osobní zkušenost s překonáváním strachů
Jako každé dítě jsem lezla po stromech a proplétala se korunami stromů, milovala jsem koupání se v rybníku a skákání z výšky do sena. Zkrátka jsem milovala dovádět bez rozmyslu. Pamatuji, jak jsem několikrát lapala po dechu po pádu z výšky. Vyražený dech byl běžnou součástí mého dětského života…
Vůbec nevím kdy a proč strach se strach objevil. V jaké fázi vývoje? V jakém věku? Co to zapříčinilo? …Mnoho otazníků bez odpovědi. Jediné co vím je, že jsem najednou měla strach z výšek a závratě, strach z vody, hloubky a vodních živočichů, strach ze skákání do vody i z drobných pádů. Z ničeho nic jsme na sebe začala být velmi opatrná.
Myslím, že všechny tyto strachy přišly postupně s uvědomováním si vlastní smrtelnosti a životnosti těla. Také jsem jedno období měla pocit, že musím své tělo chránit, abych mohla jednou plodit potomky. Dále mé myšlení ovlivnil filmový průmysl a filmy, kde byl život ve vodě zobrazován dosti děsivě. Cokoliv, co jsem do sebe nasávala a mozek to vyhodnotil jako nebezpečnou situaci, mi nyní bránilo prožívat svého života naplno. Před pár lety jsem si uvědomila, že se svými strachy běžně pracuji docela vědomě aniž bych si to dříve uvědomovala.
Zlom.
V další fázi života přišel zlom. Opět nevím kdy přesně se to stalo, ale přišla fáze “duševní obrody” mého mentálního nastavení a z fráze “Hmmm toho se bojím. To dělat nebudu” se rázem stala fráze “Mmm! zajímavé! Mám z toho obavy a strach. Měla bych to zkusit!”
Tato fáze života mě opravdu baví. Vypozorovala jsem, že můj interval práce se strachy je zhruba okolo dvou let a postupně se krátí. Uvedu na příkladu — PRÁCE SE STRACHEM Z VÝŠEK!
Jednoduše jsem si řekla, že jednou skočím z letadla. O dva roky později jsem opravdu skákala tandem. Nebylo to samozřejmě jen tak. Dva roky jsem se na tento pro mou mysl “sebevražedný akt” psychicky připravovala. Zároveň jsem si tím rozhodnutím ušila bič sama na sebe, abych si byla jistá, že to opravdu udělám. Nerada zklamávám sama sebe. V prvopočátku jsem měla úzkostné pocity, bylo mi šoufl a někdy i do pláče, když jsem na to jen pomyslela, ale čím více jsem tento fakt, že opravdu skočím, brala jako skutečnost, tím více se na to můj nervový systém připravoval. Nechávala jsem tomu volný průběh a časově jsem nic netlačila. Často jsem se dívala na motivační video Willa Smithse o skydivingu, kde to nádherně popisuje. Byla to obrovská motivace. Po zhruba roce přemýšlení a vizualizování si seskoku, jsem se na tento zážitek začala těšit. Najednou to bylo něco, co už je součástí mého života. Další rok už byl jen o utvrzování se v tom, že je to v pořádku a užívání si pocitu těšení se.
Seskok — velký den
Když jsme v polorozpadlém letadle stoupali s naší skupinou do oblak, dívali jsme se do očí a ve všech se odrážel strach i euforie zároveň. V tu chvíli jsem vůbec nechápala, co tam dělám a jak jsem se tam krucinál dostala. Byla jsem si vědomá toho, že tahle situace nastane a jelikož zážitky ráda sdílím, tak jsem se ještě pojistila tím, že jsem k seskoku přizvala své kamarády a také jsme skákali s mým tehdejším partnerem. O to intenzivnější a krásnější zážitek jsem si z toho vytvořila a uklidňovala mě myšlenka, že na to nejsem sama. Tam nahoře už bylo pozdě přemýšlet, tam se konalo! Jeden za druhým vyskakovali z letadla a já byla tak soustředěná, abych vše udělala dle instrukcí. Tento silný zážitek je pro mě jeden z momentů života, ke kterému se stále vracím. Ten moment, kdy s vámi cizí člověk vyskočí z letícího letadla ve výšce 4 km. Moment ve kterém už není prostor pro strach, ale pouze pro naději a prožitek.
Kolik strachů překonáš, tolikrát jsi člověkem a tvá duše může žít volně
Pro člověka je přirozené mít strach a kdo říká, že se ničeho nebojí, tak lže nebo jen ještě nepřišel na to, co ho děsí.
V podstatě dost podobně to probíhalo s mým strachem z vody a hloubky. Nedokázala jsem plavat tam, kde jsem nedosáhla nohama na dno a představa ryb?.. Horor. Vnitřně mě to ale vždy táhlo na surfy. Divokost a volnost mám v duši a pocit toho, že mě nějaký strach omezuje mi není při chuti. Při každé jízdě na longboardu jsem si představovala jak sjíždím krásnou vlnu, longboardovala jsem i v dešti, začala jsem chodit na pár lekcí plavání, dívala jsem se na dokumenty o žralocích a oceánu, otužovala jsem se, … prostě jsem začala oceán přijímat jako svou součást. Však je lidské tělo tvořeno z 80% vodou, tak proč se ji bát? A tak přišlo Maroko a má první zkušenost se surfem. Když jsem do vlítla do vody se surfem, byla jsem jako volný pták. Strach jako by neexistoval a já byla součástí té divoké přírody.
Strach a nechuť z pavouků? Také jen společensky vytvořený efekt. Začala jsem si říkat, že pavouk je můj kamarád a nyní už je nemohu zabíjet a ani se jich zbavovat. Pavouci jsou už součástí mého pokojíčku a vnímám je jako každého jiného živočicha.
Strach z toho, že neumím anglicky? — Jasně! prostě vyraž na tři měsíce bez jazykového základu žít a pracovat do Anglie. Po návratu zpět se má angličtinářka rozplakala a nevěřila vlastním uším. Nebylo to jednoduché, hodně jsem plakala a cítila jsem se ztracená, ale mozek je prostě sval. Nyní angličtinu miluju, i když není perfektní. Dokonce anglicky přemýšlím, přijde mi to krásnější a hlubší.
Zde je několik tipů, jak pracovat se svými strachy:
Je důležité si uvědomit, že pracovat se svými strachy může být proces, který bude vyžadovat čas a úsilí. Buďte trpěliví a mějte na paměti, že každý krok, který učiníte, vás posouvá vpřed k lepšímu zvládnutí vašich strachů.
Uvědomte si své strachy
Než se do práce se svými strachy pustíte, musíte si je nejprve uvědomit. Snažte se je identifikovat, jaké jsou vaše hlavní obavy a co je přesně vyvolává? Sepište si je na papír nebo do deníku, ať to máte před sebou a nedržíte to jen v hlavě.
Zkuste pochopit své strachy
Odkud se berou? Zvažte, co vás vedlo k vašim strachům a jaké jsou jejich zdroje. Jaké emoce jsou s konkrétním strachem spojené mimo emoci strachu samotnou?
Hovořte o svém strachu
Svěřte se někomu, komu důvěřujete. Sdílení svých obav s někým jiným může být velmi uklidňující a může vám pomoci získat jinou perspektivu na situaci.
Pokuste se na své strachy nahlížet realisticky
Zkuste se podívat na své strachy z jiného úhlu pohledu. Může být užitečné se zeptat sami sebe, zda jsou vaše obavy opravdu pravděpodobné nebo zda jste se prostě dostali do svého vlastního myšlenkového kruhu a vytváříte si tak rezistenci či paralýzu v jednání.
Pokuste se s vašimi strachy pracovat postupně
Nesnažte se své strachy překonat najednou. Může být užitečné si dát menší cíle a postupně se přibližovat k větším a náročnějším cílům.
Použijte relaxační techniky
Naučte se relaxační techniky, jako je meditace, hluboké dýchání nebo jóga, které vám mohou pomoci zvládat stres a úzkost.
Pokud je to potřeba, vyhledejte odbornou pomoc
Pokud cítíte, že nejste schopni své strachy zvládnout sami, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Psychoterapie může být velmi účinná v pomoci lidem překonat své strachy a obavy.
Strach je velmi silná emoce
Za prvé, strach je spojený s přežitím. V minulosti byl strach klíčovou emocí pro přežití našich předků, kteří se museli chránit před hrozbami jako jsou predátoři nebo nepřátelské kmeny. Strach nás tedy chrání před nebezpečím a umožňuje nám přežít.
Za druhé, strach může být velmi intenzivní a rychle se šířit. Když se jednou začnete cítit v ohrožení, váš mozek vyšle signál tělu, aby se připravilo na boj nebo útěk, což vám může dát velkou dávku energie a síly. To vám může pomoci rychle reagovat na nebezpečí.
Za třetí, strach je často spojen s nejistotou a neznámem. Nejistota a neznámé situace mohou být velmi děsivé, protože nemáme jistotu, co se bude dít a jak se s tím vyrovnat. To může způsobit, že se strach ještě více prohloubí.
BLOG
Hledáme silné vůdce, aneb bacha na manipulátory
Strach z vlastní maličkosti
Víra v cokoliv, co ti pomáhá je síla, která tě drží nad vodou, i když se topíš
Život z pohledu lidskosti
Pravda o TO DO listech a jak je to s podnikáním a sebehodnotou
Společenské pozlátko vs. vnitřní pocit
Vděčnost
