Proč je empatie ve fotografii důležitější než technika

Co to vlastně znamená — být empatická fotografka

Empatie ve fotografii není o tom být přívětivá. Je to schopnost vnímat druhého na hlubší úrovni — jeho napětí, nejistotu, radost i únavu. Je to moment, kdy vidím, že člověk přede mnou svírá ruce, a místo toho, abych řekla “zvedni bradu”, zeptám se: “Povídej mi o něčem, co tě posledně potěšilo.”A pak se něco stane. Ramena klesnou. Výraz se otevře. A já cvaknu spoušť. Ne proto, že čekám na dokonalou pózu. Ale proto, že vidím skutečného člověka. Bez masky.Tohle je pro mě empatie ve fotografii — vědomě vytvářet bezpečný prostor, kde se druzí můžou ukázat tací, jací jsou. Zní to možná jednodušeji, než to ve skutečnosti je.

Vysoká citlivost — dlouho jsem nevěděla, co s ní

O vysoké citlivosti (HSP) se dnes mluví víc než dřív. Jde o hlubší zpracování smyslových podnětů, emocí a sociálních signálů — člověk se s tím už narodí.

Dlouho jsem svou citlivost vnímala jako něco, co mě brzdilo. Příliš podnětů, příliš intenzivní emoce, příliš myšlenek po každém setkání. Znáte to? Když po akci potřebujete dva dny ticha, abyste se zážitky zpracovali? Já takhle funguju po každém focení. Ale právě tahle vlastnost se ukázala jako to, co mou práci dělá jinou. Umožňuje mi vnímat věci, které si ostatní nevšimnou. Jemné změny v energii místnosti — když se klient uvolní, když ho něco tíží, když se začne bavit. 

Focení není o pózách. Je o důvěře.

Když za mnou přijde klient na brand focení, často slyším: “Já nevypadám dobře na fotkách” nebo “Nevím, co mám dělat s rukama.” To je naprosto normální. Většina lidí se před objektivem necítí komfortně. A právě tady začíná má práce. Nedávám příkazy. Vedu rozhovor. Ptám se, naslouchám, nechávám prostor. Většinou stačí pár minut, než se atmosféra změní. Klient začne mluvit o svém projektu, o své vizi… a najednou je přítomen. Živý. Sám sebou. A to je ten okamžik. Pracuji s lidmi koučovacím způsobem — a tohle není fráze z webu. Opravdu mě zajímá, kdo přede mnou stojí, co prožívá a kam směřuje. Fotky pak nejsou jen hezké obrázky. Jsou odrazem toho, kdo ten člověk doopravdy je.

Nevěřím na rychlé návody. Věřím na postupné budování kvalitnějšího vztahu se sebou i okolím.

Proč je to důležité i pro vás

Když hledáte fotografa pro svůj brand, LinkedIn nebo web, pravděpodobně se díváte na portfolio a cenu. To dává smysl. Ale můj tip? Všímejte si, jak se cítíte při komunikaci s fotografem ještě před focením.

Pokud vám někdo naslouchá už v prvním e-mailu, je velká šance, že to bude dělat i před fotákem. A právě ta atmosféra se promítá do výsledných fotek. Fotek, na kterých se poznáváte. Na kterých vyzařujete to, co děláte. Na kterých jste to vy — ne nahrabaná verze pro sociální sítě.

Citlivost není slabost

Ve světě, který se žene za výkonem, může citlivý přístup působit jako luxus. Ale zážitek, který si klient z focení odnese, je stejně důležitý jako samotné fotky. A často je to právě ten zážitek, díky kterému se lidé vrací, doporučí mě dál a navazujeme dlouhodobou spolupráci.

Má vysoká citlivost mi umožňuje vidět věci, které si druzí nevšimnou. Mikrovýrazy v obličeji. Změnu energie. Moment, kdy se člověk přestane snažit a prostě je. Věřím, že právě tyhle okamžiky dělají skutečně dobrou fotografii.

Není to technika. Je to přítomnost. Vnímavost. A odvaha být s druhým člověkem opravdu — ne jen s fotákem mezi sebou.